Veselý kopec na Českomoravské vysočině ulehl k zimnímu spánku. Vyhledávaný skanzen se zachumlal do únorového kabátu, dříve všudypřítomný švitořící rej turistů utichl, vůně uzených klobás se rozplynula v nekonečnu mrazivého vzduchu.
A přesto je tu cosi, kvůli čemu má smysl se sem vypravit i mimo sezónu. Jakoby teprve teď na člověka dýchla vzpomínka na dobu dávnou, jakoby teprve teď získala osada na autenticitě.
Děti hřející se u kamen, dobytek ve stájích, …
A možná hastrmánek na dně tůňky, vesele ladí houslí strunky… 